Adéla

Dlouho jsem věděla, že je se mnou něco jinak, ale styděla jsem se, snažila jsem se skrýt své touhy, mávnout nad tím rukou a zapomenout. Mezitím jsem založila rodinu, vychovávala děti. Po 40. roku jsem si postupně uvědomila, že jediná cesta, jak se vypořádat se svými náročnými psychickými stavy a najít cestu, jak žít šťastněji, je přiznat si sama sobě, kdo jsem. Vyoutovala jsem se a nastoupila jsem cestu tranzice. Přestala jsem nesnášet svůj odraz v zrcadle, začala vnímat svoje tělo a trochu chápat svů autismus. Dlouho jsem žila svůj obraz, který ale vycházel z představ okolí, ne z toho, jaká opravdu jsem. Tranzice mi umožnila navázat celistvý kontakt sama se sebou a na to není nikdy pozdě.