Jsem Romana, jsem nevidomá a chtěla jsem být hetero. Nešlo to

Jmenuji se Romana a jsem nevidomá. Se slepotou funguji od narození a jsem s ní naprosto smířená. Ovšem smířit se se svou odlišnou sexuální orientací pro mě tak jednoduché nebylo. Už v pubertě jsem si uvědomovala, že mi jsou příjemné myšlenky na ženy. Zdůvodňovala jsem si to tehdy tím, že často bývám v holčičím kolektivu. Časem se však ukázalo, že to nebyl ten důvod. Můj první pokus o coming out proběhl ve čtvrťáku na střední, kdy jsem se svěřila své třídní učitelce. Trochu se mi ulevilo, ale dál jsem o tom už s nikým nemluvila.

Jsem Romana, jsem nevidomá a chtěla jsem být hetero. Nešlo to

Chtěla jsem být „normální“

Na vysoké škole jsem oslovila slečnu. Došlo k prvnímu sblížení a dotekům, tam to ovšem i skončilo. Toužila jsem objímat ženu a jen tak ji držet v náručí, nakonec ve mně však zvítězila touha být „normální“. Tradiční rodina je přece správná, říkala jsem si. Rezignovala jsem a rozhodla se, že to prostě nechám na osudu. Vztahy s muži jsem zkoušela, nakonec mi však bylo vždycky smutno. Pořád jsem si ale myslela, že když všechny holky okolo mě mají kluka, že bych taky měla nějakého mít, protože tak je to správně. Chtěla jsem se vdát a založit rodinu. A pak jsem poznala muže, který je dnes otcem mého syna a mým nejlepším přítelem na světě. Vzala jsem si ho.

Všichni kromě mě to viděli

Muž věděl z mého přiznání, že se mi líbí ženy. Já mu slíbila, že svou lásku k nim budu držet na uzdě. A opravdu jsem se ze všech sil snažila své city věnovat jen synovi a muži. Když však malý odrůstal školce, bývala jsem často podrážděná a vzteklá na celý svět. Myslela jsem, že své pocity umím dobře skrývat, ve skutečnosti je ale všichni okolo viděli. Chovala jsem se nesnesitelně nejen k ostatním, ale také k sobě. Až jednou přišel den, kdy jsem poznala ženu, která se stala mou partnerkou. Poznaly jsme se náhodou v práci a byl to nezapomenutelný pocit. Bylo to, jako bych vyprahlá uprostřed rozpálené pouště dostala napít chladné pramenité vody. A já věděla, že už nedokážu dál lhát ani sama sobě, ani svým blízkým.

romana–webNový život

Nebylo to jednoduché a stálo mě to spousty slz, ale nakonec jsem začala nový život s partnerkou a bylo to úžasné. Muž to přijal skvěle, dokonce se s partnerkou spřátelili a společně jsme slavili Vánoce i synovy narozeniny. Do konce života zůstanu jemu i jeho rodičům vděčná za to, jak mě tehdy přijali. I tak jsem ale v některých chvílích tápala a hledala rady ohledně výchovy dětí, lesbického rodičovství a tak dále. Pomoc přišla z webu Sbarvouven.cz, a to je vlastně i důvod, proč jsem se rozhodla vyprávět svůj příběh: abych dala ostatním vědět, že mi poradna pomohla. Mezi mentory jsem si našla paní Svatavu. Sama je máma a bude se umět vcítit do ženy, která je matka a zároveň miluje ženu. Začaly jsme si psát a já byla šťastná za každou radu i podporu. S ní jsem mohla řešit vše ohledně rozpadu vztahů, postavení se na vlastní nohy, i vztahu se svými rodiči, pro které byla celá situace velmi těžká. Při vyoutování mi bylo šestatřicet – dřív jsem jim to zkrátka nedokázala říct. Jsem ale ráda, že jsem to dokázala. Věřím, že mám spoustu krásných chvil ještě před sebou.

Čas ukáže

Dnes je všechno jinak. Bývalý muž má novou úžasnou ženu, se kterou společně sdílejí lásku, jak si vždycky přál. Moc jim to spolu sluší. Mně a partnerce se cesty rozešly. Jsem teď jen já a syn. Čas ukáže, co bude dál. Jedno ale vím jistě: nelituji toho dne, kdy jsem potkala ženu, která mi otevřela oči. A všem, kteří dočetli až sem, chci vzkázat: naslouchejte sami sobě. Protože i když budete zavírat oči před tím, jací skutečně jste, stejně jednou prozřete, jako já. Děkuji všem blízkým a poradně Sbarvouven.cz, že jste mi pomohli přijmout sebe samotnou takovou, jaká opravdu jsem!

 

Autorka: Romana Hladišová

Jsem Romana, jsem nevidomá a chtěla jsem být hetero. Nešlo to