Alex

Trpěla jsem gender dysforii a postupně mi došlo, že jsem trans. Automaticky jsem předpokládala, že musím patřit k tomu druhému táboru, to dá přeci logiku, když nejsi A musíš být B a víc možností na výběr zkrátka není. Tenhle přístup má i odborná společnost u nás a o nějaké jiné možnosti - nebinární identitě se příliš nemluví. Tedy spíš, nemluvilo se, a přitom když se podíváme do historie nebo do jiných kultur, tak vidíme, že společnost měla či stále má nějakou možnost, která se vymyká z pravidel evropského binárního vidění. Doba se ovšem posouvá a slova jako nebinarita nebo genderqueer tu a tam prosakují do medii. Prošla jsem tranzicí, protože jsem doufala, že mi uleví od dysforie a opravdu ulevila. Doslova bych zašla tak daleko a dovolila si tvrdit, že mi zachránila život, ale už během tranzice mi došlo, že nesdílím spoustu typických znaků pro jiné binární trans lidi. Společnost mně teď vnímá jako ženu a fungovat v současné kultuře jako člověk s nebinární identitou je složité a tak jsem se více adaptovala na společnost, která tvrdí že musím být žena nebo muž. Doufám, že se situace změní a budu o sobě moci na rovinu říkat kdo jsem, aniž by se tato informace proměnila v hodinu trvájící diskuzi na tohle téma. Jsem člověk a to by přeci mělo stačit.