Coming out jsem dala našim jako narozeninový dárek

Julie si pro svůj coming out zvolila den, kdy slavila šestnácté narozeniny. U oběda řekla rodičům, že jim potřebuje něco sdělit. A pak šla s barvou ven: „Jsem na holky.“ I když Julie působí sebevědomě, přeci jen měla z coming outu obavy. Věděla, že její rodiče jsou tolerantní, ale vyoutovat se doma chce odvahu. Dnes je ráda, že ji v sobě ve svůj narozeninový den našla.

Coming out jsem dala našim jako narozeninový dárek

V přípravě na důležitý okamžik jí pomohla mentorka Kateřina v online poradně sbarvouven.cz, která nabízí podporu a pomoc mladým LGBT lidem. V poradně si kdokoli může popovídat s mentorem nebo mentorkou, kteří jsou mu sympatičtí a prošli si podobnou zkušeností. Vše je anonymní a nezávazné.

Julie už dávno věděla, že je lesba. „Kamarádky ve škole se bavily o klucích a tehdy mi došlo, že mě kluci nepřitahují. Už když mi bylo jedenáct, napadlo mě, že bych mohla mít radši holky. Ale myslela jsem si, že se to srovná. Jenže ono se to nesrovnalo. Snažila jsem se, aby mě kluci brali, s někým jsem i chodila, ale nevyšlo to. Nechtěla jsem ho tahat za nos,“ vzpomíná Julie.

Byla si jistá tím, kým je. Hledala ale způsob, jak to říct rodičům. Proto zkusila online poradnu. „Nejdřív jsem se na web koukla a po měsíci jsem se tam vrátila. Vybrala jsem si mentorku Kateřinu a nelituji toho, že jsem jí napsala,“ říká Julie. Psaly si asi měsíc před coming outem a potom ještě párkrát. „Věděla jsem, že coming out je věc, kterou musím vyřešit. Čím déle bych si to nechávala pro sebe, tím by mi bylo hůř.“

Julie věděla, že její rodiče jsou tolerantní. Ale nebyla si jistá, jak jim to nejlépe sdělit. Potřebovala podporu. „Neměla jsem nikoho jiného a potřebovala jsem vědět, že nejsem sama. Kateřina se tak stala mojí oporou. Těsně před coming outem jsem cítila strach a zároveň nervozitu z toho, jaké to bude. Nebyla jsem daleko od toho, abych couvla a řekla něco jiného,“ přiznala Julie.

Julie3Co nakonec rodičům pověděla? „Je mi líto, ale vaše jediná dcera je na holky,“ říká Julie s tím, že to takhle neplánovala, ale tak to vyšlo a už to nešlo vrátit zpět. Rodiče už minimálně něco tušili, předešlý rok se Julie účastnila LGBT festivalu Prague Pride. Takže nebyli zaskočeni, spíše se jim potvrdilo, co si už mysleli. „Dala jsem si ten nejlepší dárek k narozeninám,“ dodává Julie.

A jaká byla reakce? „Chvíli bylo ticho. Já jsem se rozbrečela, zavalily mě emoce. Byla jsem ráda, že to mám za sebou, že už nemusím vymýšlet, jak to řeknu. Táta mě pak objal a řek, že je to v pohodě a že mě má rád. Máma mi ale řekla: Ono to přejde. Zpočátku tuhle novinu ignorovala. Ale teď je to už lepší a myslím si, že se s tím, že má dceru lesbu, jednou úplně vyrovná. Vztah mezi námi se ale naštěstí nezhoršil,“ popisuje Julie. Následující dny pocítila svobodu, že už nemusí tajit to, jaká je. Cítila se rozhodně líp.

Julie se s rodinou do Česka přistěhovala z Ukrajiny, kde situace LGBT osob není dobrá. Žila tam v malém městě, kde se všichni navzájem znali. Přiznává, že tam by se určitě coming outu bála. Nikdy v životě na Ukrajině neslyšela o žádném gayovi nebo lesbě, protože ke své orientaci se nikdo veřejně nepřihlásí právě kvůli strachu. „Snad tady ještě budu, až se stane Ukrajina tolerantním státem,“ říká Julie.

Svěřením se rodičům ale coming out nekončí. Co přátelé, spolužáci ve škole, kolegové v práci…? Julii nezajímá, co si myslí široké okolí. Ale lidem, se kterými má být v denním kontaktu, by o své orientaci říct chtěla – samozřejmě až potom, co zjistí jejich postoj k LGBT. Ví už ale, že někteří lidé dokáží být falešní; mohou vám říct, že s tím jsou v pohodě, a přitom vás za zády pomlouvat.

Coming out jsem dala našim jako narozeninový dárek