Kristína

V podstatě už od školky jsem se k holkám chovala jinak než ostatní holky, ale to jsem spíš brala z toho pohledu, že jsem se spíš kamarádila s kluky. Už od svých 13 let jsem se začala zajímat o LGBT+ komunitu a to i díky svému kamarádovi, který si tehdy začal sám uvědomovat, že je na kluky a já mu tehdy byla jedinou oporou. Se mnou to bylo trochu složitější. Ze začátku jsem si myslela, že jsem lesba, ale zároveň jsem věděla, že se mi nelíbí jen holky a tak jsem dost tápala. Až do chvíle kdy mi kamarádka oznámila, že je bisexuálka a když mi vysvětlila co to vlastně znamená, konečně jsem došla k osobnímu klidu. První komu jsem to řekla byl můj nejlepší kamarád, který to bral úplně v pohodě i když jsem se trochu bála co na to řekne. Poté jsem se rozhodla svěřit se své mámě o které jsem věděla, že má kamaráda gaye, tak jsem byla dost v klidu a trochu mi vyrazilo dech, když mi řekla, že je to jen "fáze", ale chtělo to jen čas a přijala možnost, že si můžu domů dovést i holku. Největší strach jsem měla z mého otce, který je věřící, ale rozhodla jsem se mu to říct a byla připravená na všechny možné scénáře. Po chvíli ticha řekl jen to, že pokud budu šťastná, tak ať si žiju s kým jen chci. Potom už to šlo v podstatě samo. Všichni mojí kamarádi jsou s tím v pohodě a vidí ve mě tu stejnou osobu, kterou jsem vždy byla a postupem času jsem získala i spoustu kamarádů v LGBT+ komunitě.